Historie

Na místech, kde se dnes rozléhají překrásné lázeňské parky a rozkládají významné budovy, se před více než dvě stě lety vyskytovaly lesní pustiny a močály. Toto opuštěné území bylo pod správou kláštera v Teplé, který byl založen v roce 1197 zámožným šlechticem Hroznatou.

Právě mniši z tepelského kláštera ve zdejších lesích poprvé objevili slaný pramen, ze kterého později těžili sůl. Prodejem této soli se o účincích místních minerálních pramenů začaly šířit zvěsti a k pramenům začali přicházet první nemocní. To vedlo klášterní představitele k vyčištění zdejších vod a jejich zpřístupnění veřejnosti. Místní obyvatelé však pramenům nedůvěřovali a tak první pokus o založení lázní skončil neúspěšně.

O vznik lázní se částečně zasloužil až v roce 1779 doktor a klášterní lékař Jan Josef Nehr, který přesvědčil tepelského opata Karla Kašpara Reitenbergera o léčivých účincích těchto pramenů. Prameny podávané několikrát denně i v malém množství zlepšovaly trávení, povzbuzovaly chuť k jídlu a pomáhaly při nespavosti. Klášter však až do roku 1786 nemohl získat potřebná povolení, a tak se výstavba lázeňských budov o pár let zpozdila.

K dalšímu rozvoji lázní přispěl na počátku 19. století rozšířením výstavby lázeňských budov a pavilonů K. K. Reitenberger a také nadaný zahradní architekt Václav Skalník. Skalník provedl značné terénní úpravy a navrhl parky, které jsou dnes vedle minerálních pramenů nejcharakterističtějším znakem Mariánských Lázní.

Mariánské Lázně jsou pojmenovány podle Mariina pramene, jenž byl původně kvůli svému pronikavému zápachu nazýván jako Smradlavý. Současný název však dostal podle obrazu Panny Marie, který na větev stromu nedaleko pramene připevnil voják jako poděkování za vyléčení svých zranění.

V roce 1818 se lázně oddělily od obce Úšovice a získaly status lázeňského místa. O pouhých čtyřicet sedm let později byly povýšeny na město.

×
Cs Česky En English De Deutsch Ru По-Русски
×
Zjistěte cenu on-line